Socializace XXS

Máme poslední dobou problémy s chováním. Dobby si nějak dovoluje – nejspíš by se měl doma podívat do zrcadla. Pořád si tak docela nepřipouští, že nemá 100cm v kohoutku a 70kg. Snažili jsme se vždycky vodit ho ke každému, kdo neměl vyloženě pěnu u tlamy nebo nesípal v posledním tažení. Znali jsme význam socializace štěňat a tříkilový uzlíček Dobby si hrál s čivavou stejně jako s německou dogou nebo stafbulem. Ale jak rostl,  „mužněl“ a „sílil“ (v rámci maličkých, roztomiloučkých mezí), začalo se to postupně… kazit. Několikrát se zle nepohodl s konkurentem většího a zubatějšího plemene a teď už je to s klukama padesát na padesát. Buď to projde v klidu a nebo budeme zdrhat. Občas to bývá vážně ošklivé. Pro nás, samozřejmě. My jsme ta sežratelná strana. A tady se dostáváme k hlavnímu problému socializace ve velikosti XXS.

IMG_6048

Když jsme si donesli domů Dobbyho, byl tak do dlaní. Muffínek ještě menší. Není snadné se v takovém případě osmělit a nechat chlupáče juniora, aby si hrál s ostatními psy a učil se mezi nimi pohybovat. Pokud většina cizích psů i štěňat má tlamu dost velkou na to, aby vašeho drobečka spolkla vcelku, může to u vás vést až k silné přecitlivělosti a občasným záchvatům hysterie. Malá rada – jestliže se bojíte velkých psů, nekupujte si ani krysaříka. Pes – jakékoliv velikosti – je totiž jako magnet. Přitáhne k vám tolik zubatých oblud, že by se to nevešlo ani do té nejhorší noční můry a bude jen na vás, jak se k tomu postavíte. Samozřejmě můžete chodit venčit v běžeckých teniskách a pokaždé, když zahlédnete řekněme vlčáka, vzít svého svěřenečka do náručí a střihnout si sprint na sto metrů. Ale pak budete mít doma uzlíček nervů. Odborný termín zní „vzteklá čivava“.

IMG_6193

Spousta lidí prohlašuje, že když už si pořídit psa, tak pořádného PSA. Ty malé uštěkané rohožky s ušima nikdy. Ale proč jsou vlastně tak slyšet, když nejsou skoro vidět? Mají strach, protože většina lidí je raději okamžitě odnese, než aby riskovala napadení. A já se těm poplašeným páníčkům nemůžu divit. Jednou mi smečka vipetů naháněla Muffínka jako divokého králíka. Na Dobbyho vystartovala fenka vlkodava a když jsem ho bafla do náručí, začala se sápat na mě. V okolí máme ohaře, kterého obcházíme velkým obloukem, protože nás nesnáší až do morku kostí a Dobby mu odpovídá se stejnou razancí – jen zkrátka váží sotva čtvrtinu toho, co jeho protivník.

IMG_6234

Zdá se to neřešitelné. Když nebudete štěně socializovat, bude hysterčit při sebemenším zašustnutí. Když ho pustíte ke každému, možná si ho dá Hektor z ulice k snídani. Nemám pro vás žádné ideální řešení, ale zatím nám to prochází. Chce to maximálně socializovat a zároveň být vždy připravený popadnout štěně a zdrhat. Takže na venčení žádná sluchátka, žádné koukání do mobilu a hlavně – žádné podpatky, prosím.