Plíce v ponožce

Brabantíci jsou vzácně inteligentní potvůrky. Někdy až moc. Kolikrát už jsem se pokoušela nalákat některého z mých chlupatých chlapečků, aby si zaštěkal na toho cizího psa v zrcadle… Kdepak. Vždycky jen otáčeli hlavičku zpátky ke mně a očima se ptali, co má tohle znamenat. Snad poznám vlastní čumák, mami! Taky před nimi nic neschovám. Muffin dobře ví, kam zmizela jeho pískací hračka (když už mi po stopadesátém zapískání povolily nervy) a vydrží skákat na knihovnu tak dlouho, dokud mu ji zase nesundám z obavy o jeho duševní zdraví.

IMG_4839

Tak chytrá a zároveň zubatá stvoření je ovšem zapotřebí zabavit a unavit, jinak by mohlo dojít ke ztrátám na majetku. Tady se krásně ukazuje rozdíl dvou povah – Dobby jako malé štěňátko okousal pouze roh lišty u dveří. Asi se nás už nemohl dočkat, mazlíček. Zato Muffínek ve svém mladickém rozjaření už ohlodal roh, na několika místech dveře, lištu, botník a můj stůl, oslintal gauč, utrhl těsnění na dveře a u pelíšku olízal stěnu až na původní barvu. Pokud vám někdo bude tvrdit, že brabantík neštěká, není agresivní a nikdy neničí domácí vybavení, musíte to brát s rezervou. I brabantík je koneckonců pes. Tak nečekejte chlupatého andílka a všechno, na čem vám záleží, pěkně odkliďte do skříně.

thumb_IMG_0216_1024

Otázka utahání psa spočívá hlavně v tom, kolik máte času a energie na venčení. To je přesně ten hlavní problém, který zmiňuje Cesar Millan při výběru čtyřnohého kamaráda – aby se energie psa hodila k fungování vaší rodiny. Je mi líto všech loveckých psů, kteří se venčí na trávníčku za domem a zbytek dne proleží na koberci v obýváku. Když potkáme venku paní s australským ovčákem a jinou s fenkou huskyho a zjistíme, že všechny jsme právě teď na procházce dvě hodiny, je asi něco špatně. Buď doma ovčák z nudy sní ovladač na televizi a nebo mě Muffin právě v duchu proklel za týrání štěňátek a ráno mi nakadí do bot. Na svou obhajobu bych ale ráda uvedla, že Dobby procházky zbožňuje, ujde klidně 20km a Muffina jsem ochotná občas poponášet.

IMG_4771

V případě brabantíků je ovšem potíž s počasím. Jsou to pejsci na jaro a na časný podzim. Jakmile prší, mrzne a nebo se v pravé poledne taví chodník na kaši, musíte zůstat doma a zabavit se nějak jinak. Například aportováním. My házíme míček z obýváku přes předsíň až do kuchyně – třeba půl hodiny v kuse. Pořád a pořád. Dobbyho to ohromně uklidňuje, dokonce v případě bouřky nebo ohňostroje to funguje jako terapie na potlačení strachu. Ale vždycky je tu ještě Muffin. Na toho vyzrát není jen tak. Co nám nakonec funguje nejlíp jsou plíce v ponožce. To se vezme velký kus sušených vepřových plic (vypadá to trochu jako houba na mytí) a strčí se do starých tlustých ponožek až do špičky. A pak už jenom pozorujete pejska, jak se snaží vydolovat voňavou dobrotu za každou cenu ven, trhá ponožku a blaženě žvýká. Malá rada – s ponožkami se rozlučte předem. Už je nikdy v celku neuvidíte.